- Agresivita
- Komunikační styl, který prosazuje vlastní potřeby na úkor druhých, často nátlakem nebo neúctou.
Příklad: „Uděláš to takhle, tečka.“ (zvýšený hlas, přerušování ostatních)
- Aktivní naslouchání
- Plné soustředění na sdělení druhého včetně emocí a signálů s cílem porozumět. Viz také: Parafráze, Upřesňující otázky, Zrcadlení emocí
Příklad: „Jestli tomu rozumím, navrhuješ…?“ – parafráze + upřesňující otázka.
- Asertivita
- Komunikační styl vyjadřující vlastní potřeby a postoje s respektem k druhým. Viz také: Já‑výroky, Agresivita, Pasivita
Příklad: „Nesouhlasím, ale navrhuji jiné řešení a pojďme se domluvit.“
- Bouření (Storming)
- Druhá fáze vývoje skupiny: objevují se konflikty, střety názorů, rivalita a boj o pozice. Viz také: Skupinová dynamika, Role, Normy
Příklad: Dva členové se přou o způsob postupu; objevuje se rivalita o vliv.
- Facilitátor
- Osoba, která moderuje a usnadňuje diskusi a rozhodování; dbá na otevřenou komunikaci a zapojení všech.
Příklad: Hlídaní času, rekapitulace bodů a ujištění, že každý mohl promluvit.
- Formování (Forming)
- První fáze vývoje skupiny dle Tuckmana: poznávání se, zdvořilost, hledání pravidel a rolí. Viz také: Skupinová dynamika, Role, Normy
Příklad: Tým se poprvé schází: členové jsou zdvořilí, čekají na instrukce a zkoumají očekávání.
- Formální lídr
- Osoba s oficiálně přidělenou rolí a pravomocemi (např. manažer, kapitán). Viz také: Neformální lídr, Role, Status
- Formální skupiny
- Skupiny s jasnými pravidly, hierarchií a oficiální strukturou.
- Gestika
- Pohyby rukou, paží a hlavy doprovázející sdělení (např. přikyvování, ukazování).
- Hodnotový konflikt
- Střet odlišných postojů, kulturních zvyklostí či etických zásad.
- Individuální rozhodování
- Rozhoduje jedna osoba: rychlost a jasná odpovědnost, ale méně pohledů.
- Informační vliv
- Přizpůsobení se skupině, protože věříme, že „oni vědí lépe“ (mají přesnější informace). Viz také: Konformita
- Ingroup (My)
- Vlastní skupina, s níž se jedinec identifikuje a cítí sounáležitost.
Příklad: Fandíme „našemu“ oddělení a automaticky mu přičítáme lepší nápady.
- Já‑výroky
- Asertivní nástroj pro vyjádření pocitů a potřeb bez obviňování druhého (např. „Cítím, že…“ místo „Ty vždycky…“).
Příklad: „Cítím tlak, když se termín mění na poslední chvíli; potřebuji to vědět dopředu.“
- Koheze (soudržnost)
- Míra, do jaké se členové cítí být součástí týmu a chtějí v něm zůstat. Viz také: Skupinové myšlení (groupthink), Ingroup (My), Outgroup (Oni)
Příklad: Tým nosí společné tričko a tráví čas i mimo práci; členové mají silnou motivaci zůstat.
- Kolektivní inteligence
- Schopnost skupiny řešit úkoly efektivněji než jednotlivci; roste s rozmanitostí, rovnoměrnou participací a sociální citlivostí. Viz také: Rozmanitost, Rovnoměrná participace, Sociální citlivost
- Kompromis (Compromise)
- Styl se střední asertivitou i kooperací; obě strany částečně ustoupí. Viz také: Thomas‑Kilmannův model
- Komunita
- Méně formální forma malého kolektivu spojující lidi se společným zájmem nebo prostředím (např. sousedé, online komunita).
- Konflikt
- Střet zájmů, potřeb, názorů nebo hodnot mezi jednotlivci či skupinami.
- Konformita
- Změna chování nebo názorů pod tlakem skupiny či očekávání většiny. Viz také: Normativní vliv, Informační vliv, Skupinový tlak
- Malý kolektiv
- Skupina lidí, kteří se navzájem znají, komunikují a mají společný cíl; může mít podobu skupiny, týmu nebo komunity.
- Mediace
- Proces, kdy nestranný mediátor pomáhá stranám komunikovat a dosáhnout dohody.
Příklad: Nestranný kolega moderuje rozhovor dvou hádajících se členů a pomůže najít dohodu.
- Mimika
- Výrazy obličeje vyjadřující emoce (např. úsměv, zamračení).
- Neformální lídr
- Osoba, která získává vliv přirozeně díky svým vlastnostem a jednání, bez oficiálního jmenování. Viz také: Formální lídr, Role, Status
- Neformální skupiny
- Skupiny vznikající spontánně; pravidla jsou tvořena samotnými členy.
- Neverbální komunikace
- Komunikace beze slov: řeč těla, mimika, gestika, posturika, oční kontakt, proxemika, paralingvistika.
- Normativní vliv
- Přizpůsobení se skupině, abychom získali přijetí a vyhnuli se odmítnutí nebo trestu. Viz také: Konformita
- Normování (Norming)
- Třetí fáze vývoje skupiny: vyjasnění pravidel, přijetí rolí a budování důvěry. Viz také: Skupinová dynamika, Role, Normy
Příklad: Skupina si domluví pravidlo „bez telefonů na schůzce“ a jasné rozdělení rolí.
- Normy
- Psaná i nepsaná pravidla chování a očekávání uvnitř skupiny.
- Outgroup (Oni)
- Vnější skupina vnímaná jako odlišná nebo konkurenční.
Příklad: Nápady jiného týmu odmítáme dříve, než je vyslechneme.
- Oční kontakt
- Neverbální signál vyjadřující zájem, respekt, důvěru či výzvu.
- Parafráze
- Shrnutí sdělení vlastními slovy pro ověření porozumění a vyjádření pozornosti.
Příklad: „Takže říkáš, že tě zdržuje nedostatek dat, je to tak?“
- Paralingvistika
- Neverbální aspekty řeči (intonace, pauzy, tempo), které doplňují význam slov.
- Pasivita
- Komunikační styl potlačující vlastní potřeby; jedinec se nechá přebít a neprosadí se.
Příklad: Souhlasím se vším, abych se vyhnul konfliktu, i když s návrhem nesouhlasím.
- Posturika
- Držení těla a jeho pohyby odrážející náladu, postoj či sebevědomí.
- Primární skupiny
- Malé, blízké skupiny založené na důvěře a dlouhodobých vztazích (např. rodina, blízcí přátelé).
- Proxemika
- Vnímání a využívání osobního prostoru a vzdálenosti mezi lidmi během komunikace.
Příklad: Kolega ustoupí o krok, když se někdo přiblíží příliš blízko během hovoru.
- Pseudo‑konflikt
- Zdánlivý konflikt vznikající z nedorozumění či špatné komunikace, nikoli z reálného střetu.
Příklad: Hádka vznikne jen proto, že si strany špatně porozuměly v e‑mailu.
- Přizpůsobení (Accommodation)
- Styl s nízkou asertivitou a vysokou kooperací; jedinec ustoupí kvůli vztahu. Viz také: Thomas‑Kilmannův model
- Role
- Očekávané chování spojené s pozicí nebo funkcí ve skupině (např. lídr, koordinátor, bavič).
- Rovnoměrná participace
- Zajištění, že všichni členové mají prostor vyjádřit se a přispět, bez dominance jednotlivců.
Příklad: Facilitátor dá slovo i tišším členům a omezí dominanci jednoho řečníka.
- Rozmanitost
- Přítomnost různých zkušeností, pohledů a znalostí ve skupině, která obohacuje diskusi.
- Sekundární skupiny
- Větší či formálnější skupiny spojené s konkrétním cílem (např. školní třída, pracovní tým).
- Skupina
- Forma malého kolektivu, která může být náhodně sestavená (např. účastníci kurzu) nebo záměrně organizovaná (projektový tým).
- Skupinová dynamika
- Procesy a interakce probíhající uvnitř skupiny a mezi jejími členy, které ovlivňují chování a efektivitu.
- Skupinová polarizace
- Tendence skupiny posouvat se k extrémnějším rozhodnutím než jednotlivci (zesílení původního směru).
Příklad: Diskuse ve skupině „hecuje“ původně střídmý návrh směrem k rizikovějšímu řešení.
- Skupinové myšlení (groupthink)
- Fenomén, kdy přílišná soudržnost vede k potlačování kritického myšlení a odlišných názorů ve snaze udržet jednotu. Viz také: Ďáblův advokát, Facilitátor, Rovnoměrná participace, Rozmanitost
Příklad: Nikdo nezpochybní riskantní rozhodnutí, aby nenarušil „dobrou atmosféru“.
- Skupinové rozhodování
- Na rozhodnutí se podílí více lidí s různými zkušenostmi; více perspektiv, kontrola chyb, ale vyšší náročnost na čas. Viz také: Skupinová polarizace, Kolektivní inteligence, Ďáblův advokát, Facilitátor
- Skupinový tlak
- Vliv, který skupina vyvíjí na své členy, aby se přizpůsobili normám a názorům skupiny.
- Sociální citlivost
- Schopnost vnímat emoce a perspektivy ostatních, která usnadňuje spolupráci.
- Sociální psychologie
- Obor zkoumající, jak sociální prostředí ovlivňuje jednotlivce a jak jedinec ovlivňuje druhé; zabývá se vztahy, vlivem skupiny na jednotlivce i vlivem jednotlivce na skupinu.
- Soutěžení (Competition)
- Styl s vysokou asertivitou a nízkou kooperací; cílem je prosadit vlastní řešení. Viz také: Thomas‑Kilmannův model
- Spolupráce (Collaboration)
- Styl s vysokou asertivitou i kooperací; hledá řešení, které uspokojí obě strany (win‑win). Viz také: Thomas‑Kilmannův model
- Status
- Postavení jednotlivce ve skupině vyplývající z funkce, odbornosti nebo oblíbenosti, které ovlivňuje vliv na rozhodování.
- Strukturální konflikt
- Nerovné rozdělení moci, zdrojů či povinností v systému způsobující napětí.
- Thomas‑Kilmannův model
- Rámec pěti stylů řešení konfliktů podle míry asertivity a kooperace. Viz také: Soutěžení (Competition), Vyhýbání se (Avoidance), Přizpůsobení (Accommodation), Kompromis (Compromise), Spolupráce (Collaboration)
- Tým
- Specifická forma malé skupiny s jasným cílem, vzájemnou závislostí členů a rozdělenými rolemi a odpovědnostmi.
- Ukončení (Adjourning)
- Pátá fáze vývoje skupiny: dokončení projektu, rozpuštění týmu, bilancování a loučení. Viz také: Skupinová dynamika, Role, Normy
Příklad: Projekt končí: proběhne retrospektiva, poděkování a rozloučení.
- Upřesňující otázky
- Technika aktivního naslouchání: doplňující dotazy pro hlubší porozumění sdělení.
- Verbální komunikace
- Komunikace pomocí slov; důležitá je volba slov, srozumitelnost i tón, hlasitost a tempo.
- Vyhýbání se (Avoidance)
- Styl s nízkou asertivitou i kooperací; konflikt se odkládá nebo ignoruje. Viz také: Thomas‑Kilmannův model
- Vyjednávání
- Přímá komunikace mezi stranami konfliktu s cílem dosáhnout vzájemně přijatelného řešení.
Příklad: Dva týmy se dohodnou: jeden dostane více času, druhý více zdrojů.
- Vztahový konflikt
- Konflikt založený na osobních antipatiích, nedůvěře či nevyřešených křivdách.
Příklad: Napětí mezi kolegy z minulých nedorozumění se promítá do každé schůzky.
- Výkon (Performing)
- Čtvrtá fáze vývoje skupiny: efektivní spolupráce, konstruktivní řešení konfliktů, vysoká produktivita. Viz také: Skupinová dynamika, Role, Normy
Příklad: Členové samostatně řeší úkoly a problémy sdílejí včas; produktivita je vysoká.
- Věcný (obsahový) konflikt
- Rozdílné názory na řešení úkolu nebo problému.
Příklad: Dva návrhy na řešení úkolu – spor je o metodě, ne o lidech.
- Zrcadlení emocí
- Pojmenování pocitu, který u mluvčího vnímáme, aby se cítil pochopen (např. „Vypadá to, že tě to rozčílilo“).
Příklad: „Vypadáš frustrovaně; můžeme se na to podívat spolu?“
- Ďáblův advokát
- Záměrně přidělená role člena, který zpochybňuje převládající názory, aby se předešlo skupinovému myšlení.
Příklad: Přidělený člen zpochybňuje hlavní návrh a hledá slabiny dřív, než se učiní rozhodnutí.
