Motivace a kontext
Vzdělávání je jedním z klíčových prostorů, kde se formuje lidská identita. Jak se mění role učitele, žáka a samotného poznání v době posthumanismu? Jaké výzvy přináší transhumanistické technologie do školního prostředí? Tato přednáška propojuje pedagogiku, filosofii a technologii.
Výklad pojmů a souvislostí
Posthumanistická pedagogika
- Učení není jen přenos informací, ale propojení subjektů, technologií, prostředí.
- Subjekt (žák) není izolovaný – je vztahový, proměnlivý, vtělený.
- Důraz na interdisciplinaritu, kritické myšlení, etickou reflexi.
Transhumanismus ve vzdělávání
- Využití AI tutorů, personalizovaného učení, neurotechnologií.
- Možnost kognitivního enhancementu – stimulace paměti, pozornosti.
- Rizika: nerovnost přístupu, ztráta autonomie, standardizace myšlení.
Technologie jako spoluúčastník učení
- Digitální nástroje nejsou jen pomůcky – stávají se spoluaktéry vzdělávacího procesu.
- Vzniká hybridní učební prostředí – propojení fyzického, digitálního a mentálního prostoru.
Etické a kulturní otázky
- Kdo rozhoduje o tom, jaké technologie se ve vzdělávání používají?
- Jak chránit lidskost v prostředí algoritmického řízení?
- Jak vzdělávat pro budoucnost, která ještě neexistuje?
Didaktické poznámky
- Diskuze: Jak se mění role učitele v době AI? Co zůstává nenahraditelné?
- Reflexe: Esej „Jak by měla vypadat škola budoucnosti?“
- Propojení s praxí: Analýza konkrétních edukačních technologií – výhody, rizika, etické otázky.
Otázky k zamyšlení
- Může být vzdělávání posthumanistické – a co to znamená?
- Jaké kompetence potřebujeme v době technologické proměny?
- Jak vzdělávat pro svět, kde se mění samotné pojetí člověka?
Doporučené zdroje
- Catherine Malabou: What Should We Do With Our Brain? (neuroplasticita a vzdělávání)
- Petar Jandrić: Postdigital Education (kritická pedagogika v digitální době)
- Rosi Braidotti: Posthuman Knowledge (kapitoly o vzdělávání)