Donna Haraway (1944–)
Americká filozofka a bioložka, autorka A Cyborg Manifesto (1985). Přinesla myšlenku „kyborga“ jako hybridu, který ruší tradiční binarity (muž/žena, příroda/kultura, člověk/stroj). Základní inspirace pro kyberfeminismus a posthumanismus.
N. Katherine Hayles (1943–)
Americká literární teoretička, autorka How We Became Posthuman (1999). Zdůrazňuje, že informace nikdy není „čistá“, ale vždy vtělená do těla – biologického či technologického. Zabývá se proměnou lidství v digitální éře.
Rosi Braidotti (1954–)
Italsko-australská filozofka, autorka The Posthuman (2013). Zastánkyně posthumanistické filozofie. Zavádí pojem „nomádského subjektu“ – identity, která není pevná, ale tekutá, vztahová a neustále v pohybu.
John Locke (1632–1704)
Anglický filozof, zakladatel empirismu. Jeho teorie osobní identity vychází z kontinuity paměti. Pokud si pamatuji svůj čin, pak jsem to stále já.
Jacques Derrida (1930–2004)
Francouzský filozof, zakladatel dekonstrukce. Pojem „stopa“ – paměť a význam nejsou nikdy plně přítomné, ale vždy částečně chybí a přepisují se.
Michel Foucault (1926–1984)
Francouzský filozof, zkoumal vztah moci a vědění. Popsal „disciplinaci těl“ – jak instituce formují jednotlivce prostřednictvím dohledu, norem a pravidel.
Gilles Deleuze (1925–1995)
Francouzský filozof. Spolu s Guattarim rozvinul pojem „kontrolní společnosti“ – moc není soustředěná v institucích, ale funguje jako plynulý, všudypřítomný dohled prostřednictvím kódů a sítí.
Laura Mulvey (1941–)
Britská filmová teoretička. Autorka eseje Visual Pleasure and Narrative Cinema (1975). Zavedla pojem male gaze – mužský pohled, který činí ženské tělo objektem vizuální touhy v médiích.
Pierre Lévy (1956–)
Francouzský filozof, autor teorie kolektivní inteligence. Tvrdí, že vědění se v digitálním věku distribuuje a sdílí napříč komunitami a sítěmi.