Motoko Kusanagi je fikce – a přesto působí skutečnější než mnohé filozofické traktáty. Proč? Protože v jejím příběhu se spojuje to, co každý z nás cítí: fascinace možnostmi technologie a strach ze ztráty sebe sama.
Skrze Motoko jsme prošli šesti oblastmi: hranice lidství, paměť, kontrola, sexualita, síť a transcendence. Každá z nich je samostatnou kapitolou, ale dohromady skládají obraz světa, v němž už žijeme. Naše těla jsou rozšířená technologiemi, naše paměti ukládáme do cloudu, jsme kontrolováni algoritmy, naše sexualita se vyjadřuje i v digitálních prostředích, naše identity jsou součástí sítí a naše sny o transcendenci nás vedou k myšlenkám na posthumanismus.
Motoko je proto víc než postava. Je symbolem epochy, v níž se lidství stává procesem, nikoli pevnou podstatou. Je připomínkou, že naše identita je vždy vztahová, křehká a otevřená. A že budoucnost člověka možná nebude o tom, zda zůstaneme lidmi, ale zda si zachováme schopnost jednat lidsky, i když se naše podoby a světy změní k nepoznání.