Motoko Kusanagi je jednou z nejikoničtějších ženských postav kyberpunku. Její tělo je dokonale silné, rychlé, téměř nezničitelné – a zároveň je v mnoha zobrazeních sexualizováno. V původní manze Masamune Shirowa najdeme scény, které jsou z dnešního pohledu spíš manifestací „male gaze“ než filozofické úvahy. Anime i filmové adaptace tuto ambivalenci ponechávají: Motoko je zároveň emancipovanou hrdinkou i objektem vizuální touhy.
Laura Mulvey by řekla, že právě tady se projevuje male gaze – mužský pohled, který činí ženské tělo objektem estetické a erotické spotřeby. Motoko je často zobrazena nahá nebo polonahá v situacích, kde to není nutné pro děj, ale kde se tím zdůrazňuje její tělesnost. Paradoxně však jde o tělo, které není biologické, ale vyrobené. Sexualizace se tedy týká stroje, ne ženy – což klade zvláštní otázku: je kybernetické tělo stále objektem touhy, nebo už fetišem?
Z feministické perspektivy ale Motoko nelze redukovat jen na „objekt“. Její sexualita je zároveň zpochybněním tradičních kategorií. Její tělo není ženské ani mužské v biologickém smyslu – je modulární, konstruované, libovolně vyměnitelné. Gender zde není podmíněn biologií, ale designem. Tím se Motoko blíží k queer teoriím, které zdůrazňují fluiditu a performativitu identity.
Donna Haraway by Motoko označila za ideální příklad „kyborga“: tělo, které narušuje hranice přírody a kultury, mužského a ženského, organického a mechanického. Motoko ztělesňuje ženskost, která není „přírodní“ ani „esenciální“, ale zkonstruovaná a tím pádem osvobozující. Její síla spočívá v tom, že se nenechá definovat jediným rámcem.
Motoko a její sexualita nám tak nastavují zrcadlo: v digitálním věku už není tělo pevně daným faktem, ale projektem. Můžeme je modelovat, augmentovat, estetizovat – a tím i promýšlet, co znamená být ženou, mužem či něčím mezi. Její tělo je hybridní pole, kde se střetává mocenský pohled, estetická fascinace i emancipační potenciál.
Nakonec se ukazuje, že sexualita Motoko není slabostí ani lacinou podívanou. Je spíš místem, kde se lámou staré kategorie. Ať už je vnímána jako objekt mužského pohledu, nebo jako ikona feministického kyborga, vždy provokuje k otázce: co vlastně znamená „pohlaví“ v době, kdy tělo může být libovolně vytvořeno?