Skvělé – tady je překlad další klíčové části, kde Haraway systematicky popisuje tři prolomené hranice, které umožnily vznik „kyborgického“ světa. Opět jsem doplnil glosář a didaktické poznámky, aby se to dalo použít přímo ve výuce.
Překlad
Vrátím se k science fiction kyborgů na konci eseje, ale teď chci upozornit na tři zásadní průlomy hranic, které činí následující politickou a „vědecko-fikční“ analýzu možnou.
1️⃣ Hranice mezi člověkem a zvířetem
Na konci 20. století je v americké vědecké kultuře tato hranice zcela porušena. Poslední bašty lidské výlučnosti byly znečištěny, ne-li proměněny v zábavní parky – jazyk, používání nástrojů, sociální chování, mentální události – nic z toho už spolehlivě neodděluje člověka od zvířete.
Mnozí už necítí potřebu takového oddělení; naopak, mnoho proudů feministické kultury oslavuje propojení lidí s ostatními živými tvory. Hnutí za práva zvířat nejsou iracionálním popíráním lidské jedinečnosti, ale jasným rozpoznáním propojenosti skrze zrušenou propast mezi přírodou a kulturou.
Biologie a evoluční teorie za poslední dvě století zároveň vytvořily moderní „organismy“ jako objekty poznání a zredukovaly linii mezi lidmi a zvířaty na slabou čáru, která se znovu a znovu rýsuje v ideologických bojích nebo v profesních sporech mezi přírodními a společenskými vědami.
V tomto rámci by měla být výuka moderního křesťanského kreacionismu považována za formu zneužívání dětí.
2️⃣ Hranice mezi organismem a strojem
Staré stroje před kybernetikou mohly být „strašidelné“ – vždy se vznášel přízrak „ducha v stroji“. Tento dualismus strukturoval dialog mezi materialismem a idealismem, který byl vyřešen jejich „dialektickým potomkem“, nazvaným podle vkusu buď duch, nebo dějiny. Ale základní vlastností strojů bylo, že nebyly samohybné, samonavrhující ani autonomní.
Stroje mohly jen napodobovat lidský sen, nikdy ho nenaplnit. Nebyly člověkem, autorem samy sebe – byly jen karikaturou tohoto mužského reprodukčního snu. Myslet si, že jsou víc, bylo dříve považováno za paranoiu.
Dnes už si nejsme tak jistí.
Stroje konce 20. století zcela zamlžily rozdíl mezi přírodním a umělým, myslí a tělem, samovyvíjejícím se a zvenčí navrženým. Naše stroje jsou znepokojivě živé a my sami jsme děsivě neteční.
Technologický determinismus je jen jedna z ideologií, která se v tomto novém prostoru objevila. Díky „textualizaci“ světa můžeme číst a psát realitu – stroje i organismy jako kódované texty. Postmoderní teorie, kterou mnozí marxisté a socialistické feministky kritizují, ukazuje, že „příroda“ už nemůže být zdrojem nevinnosti ani jistoty. Ztrácíme transcendentní autorizaci výkladu a s ní i ontologii, která držela pohromadě západní epistemologii.
Ale alternativa není cynismus. Otázka „kým budou kyborgové“ je radikální a odpovědi jsou otázkou přežití.
3️⃣ Hranice mezi fyzickým a nefyzičným
Třetí prolomená hranice je podmnožinou druhé: hranice mezi fyzickým a nehmotným je pro nás velmi nepřesná. Populární knihy o důsledcích kvantové teorie a principu neurčitosti jsou jakýmsi vědeckým ekvivalentem románů Harlequin – často se mýlí, ale mají správné téma.
Moderní stroje jsou v podstatě mikroelektronická zařízení: jsou všude a jsou neviditelná. Moderní stroje jsou drzým mladým bohem, který se vysmívá Otci – všudypřítomnému a duchovnímu. Křemíkový čip je povrch pro psaní, vyleptaný v molekulárním měřítku.
Miniaturizace změnila naši zkušenost s mechanismy: malost není jen krásná, ale především nebezpečná – jako u řízených střel. Naše nejlepší stroje jsou „vyrobeny ze slunečního svitu“ – jsou čisté, lehké, protože nejsou ničím než signály, elektromagnetickými vlnami, kouskem spektra.
Jsou přenosné a mobilní – což má obrovské sociální důsledky: lidí tak pohybliví nejsou – jsou hmotní, neprůhlední a těžko přemístitelní. Kyborgové jsou éter, esence.
Glosář
| Termín | Význam |
|---|---|
| Kreacionismus | Náboženský výklad stvoření, odmítající evoluci. Haraway jej považuje za nevědecký a nebezpečný. |
| Kybernetika | Věda o řízení a komunikaci v organismech a strojích – základní pro představu „chytrých strojů“. |
| Textualizace | Postmoderní pojetí, že realitu lze chápat jako text, který lze „číst“ a „psát“. |
| Technologický determinismus | Přesvědčení, že technologie samy určují podobu společnosti. |
| Miniaturizace | Trend zmenšování technologií, který mění jejich povahu i náš vztah k nim (čipy, IoT). |
Didaktické poznámky
Cíle
- Rozpoznat, že hranice, které jsme považovali za pevné (člověk–zvíře, příroda–technologie, tělo–mysl), už neplatí.
- Pochopit, že technologie nejsou „jen nástroje“, ale součást naší reality a identity.
- Diskutovat etické důsledky: Co znamená, že stroje jsou „živé“ a my „inertní“?
Otázky
- Jaké příklady „prolomení hranice člověk–zvíře“ známe dnes? (AI, která rozpoznává emoce? genetické inženýrství?)
- Kdy začínáme strojům připisovat život nebo mysl?
- Jak miniaturizace (čipy, wearables) mění náš vztah k technologiím?
- Pokud je realita „text“, kdo je autorem – a kdo má právo ji „přepisovat“?
- Jaké etické problémy vznikají, když už neumíme rozlišit mezi „přírodním“ a „umělým“?