Překlad
Na konci dvacátého století – v našem mytickém čase – jsme všichni chiméry, teoretizované a zkonstruované hybridy strojů a organismů; zkrátka jsme kyborgové. Kyborg je naše ontologie; dává nám naši politiku.
Kyborg je zhuštěný obraz představivosti i materiální reality – dvou center, která společně utvářejí možnost historické změny.
V tradicích „západní“ vědy a politiky – tedy v tradici rasistického, mužsky dominovaného kapitalismu; v tradici „pokroku“; v tradici přivlastňování přírody jako zdroje pro produkci kultury; v tradici reprodukce já prostřednictvím odrazu druhých – byl vztah mezi organismem a strojem vždy válečnou hranicí.
V sázce byly celé oblasti: produkce, reprodukce a představivost.
Tento esej je argumentem pro potěšení z matení hranic a pro odpovědnost při jejich konstruování. Je to zároveň příspěvek k socialisticko-feministické kultuře a teorii v postmoderním, nenaturalistickém módu a v utopické tradici představování si světa bez pohlaví – možná světa bez zrodu, ale také možná světa bez konce. Kyborgická inkarnace je mimo dějiny spásy.
Kyborg je bytostí v postgenderovém světě; nemá nic společného s bisexualitou, preoidipovskou symbiózou, neodcizenou prací ani s jinými svody k „organické celistvosti“ skrze konečné sjednocení všech sil do vyšší jednoty.
V jistém smyslu nemá kyborg „příběh původu“ v západním smyslu slova – a to je poslední ironie, protože kyborg je zároveň děsivým apokalyptickým cílem („telosem“) západní posedlosti abstraktním individualismem: konečně zcela osvobozený, soběstačný člověk – „muž ve vesmíru“.
Příběh původu v západním humanistickém smyslu závisí na mýtu o původní jednotě, plnosti, blaženosti a hrůze, představované falickou matkou, od níž se všichni lidé musí oddělit – to je úkol individuálního vývoje a dějin. Tento mýtus je pro nás nejmocněji zapsán v psychoanalýze a marxismu.
Kyborg tento krok „původní jednoty“ přeskakuje – odmítá identifikaci s přírodou v západním smyslu. To je jeho nelegitimní příslib, který může vést k podvrácení jeho vlastního telosu – místo „hvězdných válek“ možná otevřít možnost jiných budoucností.
Kyborg se pevně drží částečnosti, ironie, intimity a perverze. Je opoziční, utopický a zcela bez nevinnosti. Už není strukturován polaritou veřejného a soukromého; kyborg definuje technologickou polis částečně založenou na revoluci sociálních vztahů v domácnosti.
Příroda i kultura jsou přepracovány – jedna už nemůže být zdrojem pro druhou. Vztahy, které tvoří celky z částí, včetně těch hierarchických a polaritních, jsou v kyborgickém světě věcí vyjednávání.
Na rozdíl od Frankensteinova monstra kyborg neočekává, že ho otec zachrání obnovou ráje – tedy tím, že mu „vyrobí partnerku“ a dokončí ho do celistvého celku. Kyborg nesní o komunitě na modelu organické rodiny. Neuzná zahradu Eden – není stvořen z hlíny a nesní o návratu v prach. Možná právě proto chci vědět, zda kyborgové mohou podvrátit apokalypsu návratu do jaderného prachu v manické potřebě pojmenovat nepřítele.
Kyborgové nejsou zbožní; nevzpomínají kosmos. Jsou podezřívaví vůči holismu, ale potřebují spojení – mají přirozený cit pro „politiku jednotné fronty“, ale bez avantgardní strany.
Hlavní problém kyborgů samozřejmě je, že jsou nelegitimními potomky militarismu a patriarchálního kapitalismu – nemluvě o státním socialismu. Ale právě nelegitimní potomci bývají často extrémně nevěrní svému původu. Jejich otcové jsou nakonec postradatelní.
Glosář
| Termín | Význam |
|---|---|
| Chiméra | Bytost složená z různých částí; zde metafora pro naši smíšenou povahu (biologie + technologie). |
| Ontologie | Filozofické učení o bytí; Haraway tvrdí, že naše „bytí“ je nyní kyborgické. |
| Postgenderový svět | Společnost, kde tradiční genderové kategorie ztrácejí význam. |
| Telos | Filozofický pojem pro cíl nebo konečný účel. |
| Holismus | Snaha o vidění světa jako jednotného celku; Haraway před ním varuje, protože může potlačovat odlišnosti. |
| Technologická polis | Metafora pro novou společnost, kde jsou vztahy určovány technologiemi, nikoli přírodními nebo tradičními normami. |
Didaktické poznámky
Cíle
- Pochopit, že Haraway odmítá klasické „příběhy původu“ (např. biblický, psychoanalytický).
- Uvědomit si, že technologie mění naše chápání identity i politiky – nejsme už jen „přirození lidé“.
- Diskutovat, zda je možné žít bez „nostalgie po původní jednotě“ a co to znamená pro vztahy a společnost.
Otázky
- Co znamená, že „jsme všichni kyborgové“? Souhlasíš s tím tvrzením?
- Je svět bez pohlaví a „příběhů původu“ osvobozující, nebo děsivý?
- Proč Haraway varuje před holismem a návratem k Edenu?
- Jaké nové druhy komunit mohou vznikat v „technologické polis“ (např. online komunity, fandomy, hnutí kolem AI)?
- Může být „nevěra původu“ pozitivní – tedy osvobození od tradic, které nás svazují?