O tomto bloku
Úvodní blok ukázal, že kyberpsychologie není jen studium internetu nebo sociálních sítí, ale širší pohled na člověka v technologicky uspořádaném prostředí. Digitální svět se stal vrstvou každodennosti a jeho vývoj proměnil i samotné otázky oboru: od anonymity raného internetu přes veřejnou sebeprezentaci a chytré telefony až k algoritmům a generativní AI.
Druhý blok se proto zaměří na pozornost jako vstupní bránu téměř ke všemu ostatnímu. Digitální prostředí nesoutěží jen o náš čas, ale hlavně o to, co si pustíme do vědomí, co nás zasáhne, co si zapamatujeme a k čemu se budeme vracet. Budeme sledovat ekonomiku pozornosti, intenzivní prožitek, odměnu, návyk, přetížení i návrat do běžného režimu. Hlavní otázka bloku zní:
Jak nás digitální prostředí přitahuje, pohlcuje a učí vracet se – a jak z něj vystoupit bez moralizování a bez rybníka plného telefonů?
Ve třídě bylo po testu. Ne takové to klidné ticho, kdy lidé přemýšlejí. Spíš ticho po mentální bitvě, ve které většina zúčastněných přežila, ale nerada by o tom mluvila.
Marek seděl opřený o lavici a zíral do stropu. „Můj mozek právě provedl nouzové vypnutí,“ oznámil.
„To by vysvětlovalo výkon v poslední otázce,“ poznamenal Tomáš, aniž zvedl oči od telefonu.
David si otevřel lahev s vodou, napil se a pak si všiml, že Tomáš scrolluje už několik minut. „Ty ses jako rozhodl po testu relaxovat tím, že si přepálíš zbytek nervové soustavy?“
Tomáš pokrčil rameny. „Jen vypínám.“
Lenka se na něj podívala přes okraj sešitu. „Tohle není vypínání. To je výměna jednoho přetížení za druhé.“
„Ale nenamáhá mě to,“ namítl Tomáš.
„To je právě ten trik,“ řekla Lenka. „Nemáš pocit námahy, protože nemusíš nic vybírat. Jen jedeš dál. Video, další video, komentář, zpráva, doporučení, další video. Mozek se nemusí rozhodnout, kam půjde. Platforma ho vede za ručičku.“
Marek zvedl hlavu. „Takže digitální školka?“
„Spíš digitální pásová výroba podnětů,“ odpověděla Lenka. „Jenže místo součástek se tam posouvá tvoje pozornost.“
David si položil telefon displejem dolů. „Já mám někdy pocit, že jsem unavenější po odpočinku než před ním.“
„Protože odpočinek není totéž co stimulace,“ řekla Lenka. „Když po testu otevřeš feed, nedáváš hlavě klid. Jen jí dáváš jiné podněty. Rychlejší, barevnější a bez konce.“
Tomáš konečně zamkl displej. Chvíli se díval na černou obrazovku. „Takže když jsem unavený, nemám automaticky dělat to, co je nejjednodušší?“
„Přesně,“ přikývla Lenka. „Ne všechno, co je snadné, je regenerace.“
Marek se zamyslel. „To zní nepříjemně dospěle.“
„Bohužel,“ řekla Lenka. „Některé pravdy vypadají jako update, který sis nevyžádal.“
V tu chvíli Tomášův telefon zavibroval. Všichni se na něj podívali.
Tomáš se ušklíbl. „Tak co, vědecký experimente?“
„Nech ho být,“ řekla Lenka.
„Jak dlouho?“
„Třicet sekund.“
Tomáš se zatvářil, jako by právě dostal úkol zadržet dech pod vodou. Telefon ležel na lavici. Displej zůstal tmavý. Třídou prošlo malé, směšné, ale docela skutečné napětí.
Po deseti sekundách Marek zašeptal: „Teď by bylo vtipný, kdyby to byla jen aplikace na pitný režim.“
Tomáš se rozesmál a telefon zůstal ležet.
Lenka se pousmála. „Vidíte? První lekce ekonomiky pozornosti. Někdo vám pošle podnět. Vy nemusíte hned zaplatit.“