- Aktualizace s vědomím – zásada, že změny modelů, algoritmů a podmínek musí být srozumitelně oznámené a zdůvodněné; „tiché“ zásahy deformují realitu uživatelů. Viz též: Audit algoritmu, Architektura moci.
- Algoritmická autorita – neviditelný typ autority, který organizuje pozornost a volby skrze doporučování, skórování a predikci; v řadě kontextů se proměňuje v orgán koordinace pro horizontální řízení. Viz též: Algoritmus jako orgán koordinace, Horizontální řízení, Personalizace.
- Algoritmus jako orgán koordinace – infrastruktura převádějící rozptýlené signály na kolektivní směr (trendy, routování pozornosti); od „vůdce“ k systému propojování. Viz též: Neuron společnosti, Kolektivní inteligence.
- Architektura moci – moc jako uspořádání rozhraní, metrik a zpětných vazeb, které rámují, co lidé v síti dělají a chtějí. Viz též: Sebe-optimalizace systému, Psychopolitika.
- Audit algoritmu – postupy, jimiž se algoritmy zpřehledňují a hodnotí (účel, dopady, bias), aby byly eticky a právně posouditelné. Viz též: Aktualizace s vědomím, Digitální spravedlnost.
- Autopoiesis / sebeorganizace – systémy sebe-tvorby a seberegulace; řád vzniká zevnitř z interakcí, ne z příkazu shora. Viz též: Emergentní chování, Horizontální řízení.
- Banalita zla (automatizovaná) – škodlivé dopady vznikající „statisticky“ z optimalizací (např. pro engagement) bez zlého úmyslu jednotlivce. Viz též: Distribuovaná odpovědnost, Digitální spravedlnost.
- Datová rezonance – zpětnovazební zesilování podobných reakcí (klik, sdílení, dwell-time), které se skládají do makro-vzorců chování. Viz též: Emoční nákaza, Emergentní inteligence.
- Digitální dav – masa propojených uživatelů chovající se davově bez fyzické přítomnosti; emoce a normy cirkulují přes feedy a algoritmy. Viz též: Virtuální rituály, Psychopolitika.
- Digitální integrita – „datové já“ (identita, přístupy, historie) jako něco, co zasluhuje ochranu obdobně jako zdraví; útok je chápaný jako újma. Viz též: Portabilita dat, Právo na offline.
- Digitální poslušnost – dobrovolné následování doporučení a defaultů; odpovědnost se subjektivně přesouvá na „systém“. Viz též: Psychopolitika, Algoritmická autorita.
- Digitální spravedlnost – napětí mezi „spravedlností spočítanou statistikou“ (skóre, predikce) a lidskou výjimkou, soucitem. Viz též: Audit algoritmu, Banalita zla.
- Digitální vědomí / kybervědomí – hypotéza, že dostatečně integrované informační sítě mohou nést stupeň vědomí (míra integrace a jednoty prožívání). Viz též: Kolektivní vědomí, Rozšířená mysl.
- Distribuovaná agencialita – jednání rozložené mezi lidi, rozhraní a algoritmy; kauzalita i odpovědnost jsou sdílené. Viz též: Distribuovaná odpovědnost, Architektura moci.
- Distribuovaná odpovědnost – zodpovědnost za důsledky je „po troškách“ na více aktérech (uživatelé, vývojáři, firmy, modely). Viz též: Sdílená vina, Audit algoritmu.
- Emoční modulace (afektivní algoritmy) – zvýhodňování obsahu s vysokou emoční návratností (hněv, strach, zábava) pro maximalizaci engagementu. Viz též: Psychopolitika, Datová rezonance.
- Emoční nákaza – rychlé šíření nálad v síti, motor virality i polarizačních vln. Viz též: Datová rezonance, Virtuální rituály.
- Emergentní chování – makro-vzorce (trend, panika, vlna solidarity) vznikající z mnoha mikrokroků bez centrálního plánu. Viz též: Autopoiesis, Horizontální řízení.
- Emergentní inteligence – schopnost sítě učit se a řešit úlohy díky interakcím částí; inteligence jako vlastnost celku. Viz též: Kolektivní inteligence, Algoritmus jako orgán koordinace.
- Etika budoucnosti (epilog) – posun těžiště etiky od regulace k úrovni vědomí a kultuře empatie, pochybování a transparentnosti. Viz též: Kybernetická morálka, Morální imunita společnosti.
- Filter bubble / algoritmická bublina – uzavření uživatele do prostředí potvrzujícího jeho postoje; omezení konfrontace s jinakostí. Viz též: Personalizace, Predikce.
- Horizontální řízení – koordinace bez centra moci skrze místní interakce a optimalizační cíle systému. Viz též: Algoritmická autorita, Autopoiesis.
- Kolektivní iluze – společenský „sen o sobě“ vyráběný cirkulací obrazů a příběhů; v digitálu udržovaný algoritmicky. Viz též: Psychopolitika, Filter bubble.
- Kolektivní inteligence – koordinované řešení úloh, adaptace a učení napříč lidmi a stroji; „mysl“ jako funkční schopnost celku. Viz též: Emergentní inteligence, Kolektivní vědomí.
- Kolektivní mysl – síť lidí a strojů, která vykazuje koordinaci, paměť a reflexi podobně jako mozek; pojem zastřešující zkoumání inteligence i vědomí sítě. Viz též: Neuron společnosti, Kolektivní inteligence.
- Kolektivní vědomí – stupeň jednoty prožívání či sdílené relevance v síti („vím, že víme“); spíše kvalitativní aspekt než pouhá výpočetní schopnost. Viz též: Spolu-vědomí, Digitální vědomí.
- Kybernetická morálka (algoritmus dobra) – hledání rámců, podle nichž navrhovat systémy umožňující lidem jednat lépe (hybrid deontologie, utilitarismu, ctností). Viz též: Etika budoucnosti, Audit algoritmu.
- Morální imunita společnosti – schopnost rozpoznat a včas odmítnout etické přesahy systémů; stojí na reflexi, empatii a transparentnosti. Viz též: Kybernetická morálka, Psychopolitika.
- „Neuron společnosti“ (metafora) – přirovnání algoritmických modulů k neuronům; lokální zpracování signálů vytváří emergentní „mozek“ společnosti. Viz též: Algoritmus jako orgán koordinace, Kolektivní mysl.
- Personalizace – skládání jemného profilu uživatele z behaviorálních dat a servírování obsahu maximalizujícího návratnost a předvídatelnost. Viz též: Filter bubble, Predikce.
- Portabilita dat – právo „vzít si“ svá data a nebýt navždy definován minulostí jedné platformy; posiluje autonomii. Viz též: Digitální integrita, Právo na offline.
- Predikce – anticipační doporučení, která předchází vědomé volbě a přednastavují budoucí chování.
Viz též: Personalizace, Digitální spravedlnost. - Právo na offline – možnost vědomě vystoupit z permanentní konektivity bez sankcí. Viz též: Portabilita dat, Digitální integrita.
- Přechod k kybernetické společnosti – chvíle, kdy se řízení mění v učení a moc v reflexi; rozhoduje hustota zpětných vazeb a schopnost seberegulace sítě. Viz též: Horizontální řízení, Kolektivní inteligence.
- Psychopolitika – forma moci pracující s vnitřní motivací a sebekontrolou; kontrola přichází zevnitř skrze komfort a dobrovolnost. Viz též: Architektura moci, Digitální poslušnost.
- Rozšířená mysl – kognice se rozprostírá do nástrojů a prostředí (technologií); „já“ je uzlem v síti. Viz též: Kolektivní mysl, Digitální vědomí.
- Sdílená vina (distributed guilt) – morální důsledek distribuované odpovědnosti: viny je „po troškách“ na mnoha aktérech i v návrhu systému. Viz též: Distribuovaná odpovědnost, Banalita zla.
- Sebe-optimalizace systému – dynamika, kdy platforma ladí vlastní cíle a parametry (relevance, engagement) a tím tvaruje sociální vzorce. Viz též: Architektura moci, Aktualizace s vědomím.
- Somatické markery – tělové/emocionální signály, které předchází a rámují rozhodování; vysvětlují emoční gravitaci obsahu. Viz též: Emoční modulace, Psychopolitika.
- Spolu-vědomí (co-awareness) – sdílené zaměření a reflexe („vím, že my víme“) bez jednotného subjektu; předstupeň či aspekt kolektivního vědomí. Viz též: Kolektivní vědomí, Kolektivní inteligence.
- Virtuální rituály – opakované symbolické online úkony (hashtagy, společné streamy, pietní akty) stmelující emoce a identitu. Viz též: Emoční nákaza, Digitální dav.
Obsah - Předchozí - Další - Stáhnout PDF
Slovník