Proč nestačí předat hesla
Člověk může zanechat rodině přístup k telefonu, a přesto jí neříci, co se soukromými zprávami zamýšlel. Jiný může podrobně popsat přání, ale nezajistit, aby bylo možné soubory otevřít. Digitální pozůstalost proto potřebuje propojit význam rozhodnutí s možností jeho provedení. Tato studie chápe digitální závěť v širším etickém smyslu jako předběžný plán nakládání s digitálními hodnotami a reprezentacemi. Samotný název nezaručuje právní účinnost dokumentu.
Takový plán musí odlišit několik předmětů. Peněžní hodnota účtu není totéž co osobní korespondence; přístup k fotografii není totéž co právo zveřejnit osoby na ní zachycené; oprávnění archivovat hlas není souhlas s vytvářením nových vět. Pojem Multiplikačního já je zde užitečný právě tím, že připomíná různé funkce digitálních složek. Každá může potřebovat jiný osud a jiného správce.
Od přání k proveditelnému pokynu
Harbinja, Morse a Edwardsová (2026) ve výzkumu 1 766 dospělých obyvatel Spojeného království zjistili zájem o kontrolu digitálních pozůstatků spojený s nízkou znalostí a využíváním nástrojů. Zjištění nelze automaticky převést na českou populaci, ale ukazuje rozdíl mezi přáním mít kontrolu a praktickým plánováním. Doyle a Brubaker (2023) navíc zdůrazňují životní cyklus pozůstalosti, takže rozhodnutí má počítat i s pozdějším předáním a ukončením držby.
Navrhuji popisovat každou významnou skupinu dat prostřednictvím účelu a povolených operací. „Uchovat fotografie pro rodinu“ je srozumitelnější začátek než „předat všechna data“. Je však třeba doplnit, která rodina, zda lze fotografie zveřejnit, kdo bude řešit námitky a co se stane, když správce úkol nepřevezme. Dobrý pokyn nemusí předvídat každou technologii, ale musí umožnit odlišit zamýšlené použití od podstatně jiného.
Pět odlišných rozhodnutí
Smazání znamená záměr některé záznamy dále neuchovávat v rozsahu, v němž o nich lze rozhodovat. Archivace zachovává obsah, ale sama nestanoví veřejný přístup. Zpřístupnění určuje příjemce a rozsah nahlížení. Reprezentace dovoluje použít záznamy k připomínání osoby. Generativní pokračování dovoluje vytvářet nový obsah odvozený od jejího modelu. Tyto možnosti netvoří povinný žebřík. Člověk může schválit archivaci a současně odmítnout simulaci.
U generativního použití je potřebná zvláštní určitost. Souhlas může rozlišit text, hlas a podobu, soukromý a veřejný provoz, vyhledávání původních odpovědí a vytváření nových. Dále může vymezit témata, o nichž model nemá vydávat osobní stanoviska, a určit, kdo smí jeho nastavení změnit. Nejde o jistotu, že systém bude vždy bezchybný. Jde o předem srozumitelné hranice a o možnost kontrolovat, zda je provoz dodržuje.
Modelový příklad může vypadat takto: učitel si přeje uchovat veřejné přednášky pro výuku, rodinné fotografie pro blízké a soukromý deník ponechat po určitou dobu nepřístupný. Souhlasí s textovým vyhledáváním v odborných pracích, ale ne s hlasovým modelem ani s novými výroky jeho jménem. Tento plán je vnitřně konzistentní. Nevyžaduje jednotné rozhodnutí „digitálně žít“, nebo „digitálně zmizet“.
Správce nemá být náhradní osobou
Brubaker a kolegové (2014) popisují správcovství jako soubor vztahových odpovědností. Z této perspektivy správce není novým vlastníkem celé identity zemřelého. Má vymezenou úlohu vůči datům a lidem. Může spravovat archiv, aniž smí rozhodovat, jaký nový politický názor bude model zastávat. Může umožnit pietní připomínání, aniž má právo zveřejnit každé tajemství, které ve schránce nalezne.
Praktický plán by proto měl obsahovat náhradního správce, způsob řešení střetu zájmů a možnost úkol odmítnout. Správa může být náročná a nelze ji chápat jako neomezenou morální povinnost rodiny. Už předem má být zřejmé, zda jsou dostupné prostředky na provoz, které části mají přednost a jak se postupuje při zániku služby. Odpovědné přání zahrnuje také realistické podmínky svého splnění.
Etická vůle a právní účinky
Právní platnost závěti, dědění digitálních hodnot a oprávnění nakládat s cizími daty jsou samostatné otázky. Tento text nenavrhuje univerzální právní formulář. V evropském rámci bod 27 odůvodnění GDPR uvádí, že se nařízení nevztahuje na osobní údaje zemřelých a členské státy mohou přijmout vlastní pravidla. To však neznamená, že celý obsah schránky zemřelého stojí mimo ochranu: může zahrnovat údaje žijících účastníků, na něž se ochrana vztahuje.
Z této odlišnosti plyne omezení předběžné vůle. Člověk nemůže pouhým vlastním pokynem zrušit všechna oprávnění druhých ani rozšířit technické možnosti služby. Právní závěť, smluvní nastavení účtu a etické přání se mohou doplňovat, ale nemusí mít stejné účinky. Je třeba zkoumat příslušný právní řád a konkrétní službu. Harbinja a kolegové (2023) právě proto formulují odmítnutí simulace také jako návrh další právní úpravy, nikoli jako hotové univerzální řešení.
Neznámá budoucnost a revize
Nejsilnější námitkou proti digitální závěti je nemožnost předvídat budoucí technologie. Dnešní souhlas s rodinným archivem může být za dvacet let vykládán jako souhlas s interaktivním agentem. Proto navrhuji zásadu účelové stálosti: nová technologie smí vykonávat původně povolenou funkci, ale podstatně nový účel potřebuje samostatné zdůvodnění. Výhodnější technický prostředek není automaticky širším oprávněním.
Za života má smysl plán revidovat při zásadní změně vztahů, služeb nebo vlastních preferencí. Po smrti by nejasnost neměla automaticky vést k nejintenzivnějšímu použití dat. Zdrženlivý výchozí režim může uchovat možnost pozdějšího rozhodnutí, například archivací bez veřejného generování. Ani zdrženlivost však není absolutní pravidlo: některé dokumenty mají veřejný či institucionální účel, který nelze odložit pouze soukromým přáním.
Pořadí rozhodnutí při omezených možnostech
Digitální plán potřebuje určit priority také pro případ, že všechny pokyny nepůjde splnit. Zůstavitel může například upřednostnit uchování původních fotografií před provozem interaktivního modelu. Pokud peníze vystačí jen na jednu možnost, správce nebude muset odhadovat, zda je vypnutí služby zradou celého přání. Rozlišení nezbytných a volitelných částí zvyšuje proveditelnost plánu a snižuje tlak na pozůstalé.
Přístupové prostředky mají být spravovány odděleně od běžně sdíleného popisu přání. Veřejně kolující dokument s hesly by zpřístupnil účty už za života. Plán má uvést, kde oprávněný správce potřebné údaje získá, a počítat s ověřením jeho oprávnění. Technická bezpečnost zde slouží stejnému cíli jako etické vymezení: zajistit, aby s obsahem nakládal ten, kdo k tomu má skutečně určenou roli.
Závěr
Digitální závěť dává smysl jako omezený plán pro různorodé části digitálního života. Její kvalita se neměří počtem předaných hesel, ale srozumitelností účelů, hranic a odpovědností. Má odlišit zachování záznamů od jejich veřejného použití a od tvorby nové osobní simulace. Má také počítat s lidmi, jejichž data jsou součástí společné komunikace.
Takový plán nezaručuje úplnou posmrtnou kontrolu. Může však snížit prostor pro svévolné rozhodování a usnadnit péči pozůstalým. Praktickým cílem je uchovat smysluplná přání v proveditelné podobě, včetně možnosti některé digitální složky nechat skončit. Právě možnost rozlišovat a omezovat je významnější než obecný slib digitálního pokračování.
Literatura
BRUBAKER, Jed R., Lynn DOMBROWSKI, Anita M. GILBERT, Nafiri KUSUMAKAULIKA a Gillian R. HAYES. 2014. Stewarding a Legacy: Responsibilities and Relationships in the Management of Post-mortem Data. In: Proceedings of the SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems. New York: ACM, 4157–4166. https://doi.org/10.1145/2556288.2557059
DOYLE, Dylan Thomas a Jed R. BRUBAKER. 2023. Digital Legacy: A Systematic Literature Review. Proceedings of the ACM on Human-Computer Interaction, 7(CSCW2), článek 268, 1–26. https://doi.org/10.1145/3610059
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE. 2016. Nařízení (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Úřední věstník Evropské unie, L 119, 1–88. Zejména bod 27 odůvodnění. https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2016/679/oj [cit. 2026-09-22].
HARBINJA, Edina, Lilian EDWARDS a Marisa McVEY. 2023. Governing Ghostbots. Computer Law & Security Review, 48, článek 105791. https://doi.org/10.1016/j.clsr.2023.105791
HARBINJA, Edina, Tal MORSE a Lilian EDWARDS. 2026. Digital Remains and Post-mortem Privacy in the UK: What Do Users Want? International Review of Law, Computers & Technology, 40(1), 4–27. Online poprvé 20. 5. 2025. https://doi.org/10.1080/13600869.2025.2506164