Identita, tělo a posthumanismus
Digitální thanatologie
Smrt, paměť a identita v době umělé inteligence
Co po člověku zůstává v digitálním prostředí a kdo rozhoduje o dalším osudu jeho záznamů? Cyklus sleduje cestu od digitální stopy přes archiv a simulaci až k systémům, které mohou jednat podle odvozeného modelu zemřelého.
Uchování dat, pokračování vztahů a nové strojové odpovědi jsou různé jevy. Žádný z nich sám neprokazuje pokračování vědomí původního člověka.
Jak cyklus číst
Kapitoly lze číst postupně i samostatně. První modul vymezuje pojmy, druhý řeší konkrétní etické a vztahové situace a třetí zkoumá dlouhodobé důsledky. FAQ nabízí osobnější vstup do tématu.
Multiplikační já a postbiologická osobnost jsou pracovní analytické pojmy. Modelové situace objasňují argumentaci; nejsou empirickými případovými studiemi. Právní pasáže rozlišují platná pravidla a etické návrhy. Technologický a právní rámec souboru je vztažen k 22. září 2026.
Modul 1
Teoreticko-ontologický základ
Vztah člověka k jeho nástrojům, záznamům a reprezentacím.
Smrt Multiplikačního já
Po člověku zůstávají záznamy, nástroje i vztahy. Co z jeho činnosti může pokračovat a proč to ještě neznamená, že pokračuje on sám?
Od digitální stopy k digitálním ostatkům
Stejná fotografie může být soukromou zprávou, památkou i podkladem pro hlasovou simulaci. Smrt nemění jen význam dat, ale také otázku, co s nimi smíme dělat.
Dezintegrace Multiplikačního já
Rodinné fotografie, profesní profil a soukromý deník nemusí vyprávět stejný příběh. Kdo je po smrti spojí do jednotného obrazu a čí rozhodnutí tato jednota vyjadřuje?
Modul 2
Etické, psychologické a právní výzvy
Původ nových výpovědí, správa pozůstalosti, souhlas a truchlení.
Kdo zemřel a kdo ještě mluví
Známý hlas odpoví na otázku, kterou zemřelý nikdy neslyšel. Jak odlišit původní výrok od nově vytvořené odpovědi a komu za ni připsat odpovědnost?
Právo na posmrtné mlčení
Člověk už nemůže odpovědět, ale systém dál mluví jeho hlasem. Právo na posmrtné mlčení zde znamená etický požadavek, aby mu současnost nepřipisovala nové projevy bez oprávnění.
Digitální závěť Multiplikačního já
Předat hesla nestačí. Plán digitální pozůstalosti potřebuje rozlišit, co uchovat, komu zpřístupnit a zda vůbec dovolit nové generování pod vlastním jménem.
Komu patří mrtvý člověk
Jedna e-mailová schránka obsahuje kusy života mnoha lidí. Přístup k účtu proto ještě nerozhoduje o tom, kdo smí jeho obsah zveřejnit nebo použít pro model zemřelého.
Truchlení v době digitální přítomnosti
Vzpomínková nahrávka a systém, který sám posílá zprávy hlasem zemřelého, vytvářejí odlišné situace. Jak zachovat dobrovolnost kontaktu a nepředstírat léčebný přínos?
Modul 3
Spekulativní a časové horizonty
Zánik digitální přítomnosti, autonomní jednání a hranice identity.
Druhá smrt
Zanikne služba a rodina přijde o poslední dostupnou nahrávku. Co přesně se ztrácí a kdy může být ukončení digitálního provozu naopak rozumnou součástí péče?
Od památky k autonomnímu agentovi
Archiv uchovává, model odpovídá a agent může také něco provést. Důležitější než realistická podoba je rozsah oprávnění a možnost lidského zásahu.
Théseova loď po smrti člověka
Dvě kopie mohou mluvit stejně a postupně se rozejít. Mohou být obě týmž člověkem? Starý paradox pomáhá odlišit podobnost od osobní totožnosti.
Po člověku
Modely zemřelých mohou promlouvat ve školách, rodinách i veřejné debatě. Kdo bude jejich prostřednictvím ovládat obraz minulosti a jak zůstane prostor pro rozhodování živých?
Otázky, které si kladu nad digitální thanatologií
Proč potřebuji Multiplikační já? Kdo mluví hlasem zemřelého? A co s teorií udělá Jára Cimrman? Dvacet jedna otázek ukazuje, jak rámec vzniká a kde zůstává otevřený.