„Naučila jsem se maskovat. Usmívat se do kamery, přikyvovat, odpovídat rychle. Ale v hlavě běží jiný svět – ztichlý, zahlcený, plný smyslů. Tam jsem doma. Online je přežívání.“
— osobní zápis autistické studentky
1. Úvod: Když normy bolí
Digitální prostor bývá prezentován jako otevřený, inkluzivní, přístupný všem. Ale skutečnost je složitější. Online prostředí má svá nepsaná pravidla: rychlost, reaktivitu, nepřerušovanou přítomnost, sdílení emocí, neformální kontakt. Pro neurotypického člověka běžné. Pro neurodivergentního – často vyčerpávající, matoucí nebo bolestivé.
Síť může být útočištěm – ale i pastí.
2. Co je neurodivergence?
Termín neurodivergence zahrnuje široké spektrum neurologických odlišností, včetně:
- autismu (včetně Aspergerova syndromu),
- ADHD,
- Tourettova syndromu,
- dyslexie, dyspraxie,
- úzkostných a senzorických poruch.
Tyto odlišnosti nejsou vadou, ale jiným způsobem zpracování reality. Projevují se jinak v emocích, sociálních signálech, pozornosti i myšlení. A právě online svět může některé aspekty usnadnit – nebo radikálně ztížit.
3. Digitální maskování a kognitivní únava
Jedním z nejčastějších obranných mechanismů neurodivergentních lidí je tzv. maskování – vědomé napodobování sociální normy, často za cenu vyčerpání. V online prostředí může maskování nabývat forem jako:
- extrémní kontrola vyjadřování,
- záměrné zdržení reakcí kvůli kontrole obsahu,
- skrývání senzorické přecitlivělosti (např. hlasová komunikace přes videohovor).
Tento proces však často vede k tzv. autistickému vyhoření – stavu psychického a fyzického zhroucení z neustálého přizpůsobování se neurotypickému očekávání (Raymaker et al., 2020).
4. Režim přežití: jak síť vypadá z jiného úhlu
Digitální svět je pro mnohé neurodivergentní osoby zároveň:
- bezpečným přístavem (asynchronní komunikace, text místo hlasu, kontrola nad podněty),
- i vysoce přetěžujícím prostředím (nepředvídatelnost, vizuální a zvukový šum, tlak na neustálou přítomnost).
Specifická rizika zahrnují:
- snadnější manipulaci a zneužití (např. kvůli doslovnému chápání řeči),
- vyšší míru kyberšikany (kvůli odlišnému stylu komunikace),
- nízkou schopnost přerušit nevhodný vztah (potřeba sociální jistoty i za cenu újmy).
5. Digitální etika inkluze: nestačí zpřístupnit
Opravdová digitální inkluze nespočívá jen ve zpřístupnění obsahu. Znamená:
- respektovat různé tempo a způsoby interakce,
- nabízet alternativy k synchronní komunikaci,
- vzdělávat většinové publikum o jinakosti,
- nepoužívat výmluvy typu „je to přece jen online“.
Neurodivergentní lidé nejsou porouchaní. Jsou jiní. A jejich jinakost může obohatit svět – pokud jim dáme prostor dýchat, ne se přizpůsobit.
Poznámky a odkazy
- Raymaker, D. M. et al. (2020). "Having All of Your Internal Resources Exhausted Beyond Measure and Being Left with No Clean-Up Crew" – Defining Autistic Burnout. Autism in Adulthood, 2(2), 132–143.
- Milton, D. E. (2012). On the Ontological Status of Autism: The 'Double Empathy Problem'. Disability & Society, 27(6), 883–887.
- Walker, N. (2021). Neuroqueer Heresies: Notes on the Neurodiversity Paradigm, Autistic Empowerment, and Postnormal Possibilities.
- Kapp, S. K. (2020). Autistic Community and the Neurodiversity Movement: Stories from the Frontline.
- Gillespie-Lynch, K. et al. (2017). Whose Expertise Is It? Evidence for Autistic Adults as Critical Autism Experts. Frontiers in Psychology.