„Kdybych mohl nahrát své vědomí do cloudu, udělal bych to hned. Tělo je slabé. Emoce jsou chyba systému. Lidskost je zbytečný debug.“
— komentář z diskuse pod článkem o Neuralinku
1. Úvod: Sen o překonání člověka
Transhumanismus je filozofie, která se nebojí myslet za hranice lidského. Nabízí vizi, kde se člověk vylepšuje technologiemi: prodlužuje život, zvyšuje inteligenci, eliminuje utrpení. Je to vize svůdná – slibuje kontrolu nad tělem, myslí, osudem.
Ale v pozadí této vize je také nevyřčená otázka: co všechno z člověka musí zmizet, aby mohl být „vylepšen“?
2. Tělo jako chyba?
Transhumanismus často nahlíží na lidské tělo jako na nedokonalý hardware. Stárne, bolí, omezuje. Stejně tak na emoce – jsou považovány za rušivý signál, přežitek evoluce. Takové pojetí ale není nové. Už v gnostickém myšlení bylo tělo vězením duše. Dnes je tělo vězením dat.
Futuristé jako Kurzweil nebo Harari vidí budoucnost v digitální transcendenci: nahrát vědomí, vytvořit syntetické tělo, optimalizovat vnímání. Ale jak upozorňuje filosof Bostrom (2005), každé vylepšení nese riziko: ztráty něčeho, co se nedá kvantifikovat.
3. Když upgrade přestane být cesta a stane se smyslem
V transhumanistickém myšlení se člověk mění v projekt. V úkol. V něco, co je třeba „opravit“. Ale kdo rozhoduje, co je chyba a co je charakter? Kdo určí, kdy je „dost“?
Psychologický výzkum ukazuje, že hledání výkonu bez zakořenění v hodnotách často vede ke ztrátě identity, úzkosti a odcizení (Davis, 2016). Pokud jediným cílem je být „lepší“, může se stát, že ztratíme odvahu být sami sebou.
Transhumanismus bez duchovní dimenze tak může vést k dehumanizaci ve jménu pokroku.
4. Filosofická reflexe: Já jako software?
Když redukujeme člověka na data, stává se z něj entita bez kontextu. Vědomí ale není jen výpočet. Je tělesné, emocionální, historické. Není to kód – je to prožitek.
Simondon (1958) upozorňuje, že technika není jen nástroj, ale prostředí. Když vylepšujeme člověka technikou, neměníme jen jeho schopnosti – měníme způsob, jak vnímá svět.
„Transhumanismus slibuje nesmrtelnost. Ale zapomíná se zeptat: co zůstane nesmrtelné? Člověk, nebo jeho simulace?“
— zápis z přednášky o etice umělé inteligence
Poznámky a odkazy
- Kurzweil, R. (2005). The Singularity Is Near: When Humans Transcend Biology.
- Bostrom, N. (2005). In Defense of Posthuman Dignity. Bioethics, 19(3), 202–214.
- Harari, Y. N. (2016). Homo Deus: A Brief History of Tomorrow.
- Davis, N. (2016). Technology and the Virtues: A Philosophical Guide to a Future Worth Wanting. Oxford University Press.
- Simondon, G. (1958). Du mode d'existence des objets techniques.