„Říká se, že žijeme v době postpravdy. Ale možná je to jen jiný název pro období, kdy každý má vlastní algoritmicky sestavený vesmír.“
— poznámka z deníku kyberetiky, 2023
1. Úvod: Pravda jako ztracený střed
Naše představa pravdy bývala spojená s hledáním – fakty, ověřením, konsenzem. Dnes je ale mnohem častěji výsledkem personalizovaného výběru, emocionální odezvy a sociálního sdílení. Místo společné reality máme paralelní informační bubliny, kde je každé „pravdivé“ to, co potvrzuje naši představu.
Sociální sítě nedefinují, co je pravda. Definují, co se ukazuje jako zajímavé. A tím ovlivňují, čemu lidé uvěří.
2. Algoritmické ladění reality
Filtry, které formují náš digitální obsah – od Facebooku přes TikTok po YouTube – nejsou navrženy tak, aby zobrazovaly „objektivní informace“. Jsou navrženy tak, aby udržely pozornost. To znamená:
- emocionální polarizace funguje lépe než nuance,
- konspirační teorie mají vyšší šanci na virální šíření (Vosoughi et al., 2018),
- opakované vystavení informaci zvyšuje pravděpodobnost, že jí uvěříme (efekt pravdivosti).
To vede ke stavu, kdy se jednotlivé skupiny přestávají shodovat nejen v názorech, ale i v samotném popisu skutečnosti.
3. Digitální tribalismus a informační válka
Když lidé tráví čas výhradně v komunitách se shodným viděním světa, dochází k tzv. skupinové polarizaci. Čím déle se členové utvrzují ve svém pohledu, tím extrémnější jejich postoje bývají (Sunstein, 2009).
To je živnou půdou pro:
- digitální extremismus,
- šíření dezinformací,
- útoky na odborníky a instituce.
Ztrácí se nejen důvěra ve fakta, ale i ve strukturu poznání jako takovou.
„Když nemáme společná data, nemůžeme vést společný rozhovor. A bez rozhovoru není demokracie.“
— Barack Obama, 2021
4. Etická výzva: filtrovat pravdu, nebo filtry?
Jestliže jsou informace přetvářeny algoritmy, kdo za to nese odpovědnost?
Tvůrci? Platformy? Uživatelé?
Etické scénáře v kyberprostoru ukazují, že potřebujeme nové formy:
- digitální gramotnosti (schopnost analyzovat zdroje a rozumět mechanismům šíření),
- mediální výchovy (kritický odstup),
- etického designu algoritmů (transparentnost a záměr).
Jinak riskujeme, že se digitální prostředí změní v informační džungli, kde má navrch ten, kdo nejlépe ovládá narrativ, ne ten, kdo přináší poznání.
Poznámky a odkazy
- Vosoughi, S., Roy, D., & Aral, S. (2018). The spread of true and false news online. Science, 359(6380), 1146–1151.
- Sunstein, C. R. (2009). Going to Extremes: How Like Minds Unite and Divide. Oxford University Press.
- Pennycook, G. & Rand, D. G. (2018). The Implied Truth Effect: Attaching Warnings to a Subset of Fake News Stories Increases Perceived Accuracy of Stories Without Warnings. Management Science.
- Pariser, E. (2011). The Filter Bubble.
- Napoles, C., & Dredze, M. (2010). Learning Simple Wikipedia: A Cogent Overview. In: NAACL HLT Workshop on New Text Genres.