Po všech těch vrstvách dat, závislostí, profilů a fragmentovaných identit přichází otázka, která se nedá odscrollovat:
„Co s tím uděláme?“
Tato část sborníku se zaměřuje na možnosti odpovědi, vědomého rozhodování a hlubší orientace v digitálním prostoru.
Neučí, jak vypnout Wi-Fi. Ani jak se stát analogovým poustevníkem.
Nabízí ale možnost znovu se zeptat: „Co je ve mně člověk – a kde je v tom zbytku místo pro něj?“
Zahrnuje konkrétní návrhy etických rámců, situací, aktivit i poeticko-mytický obraz návratu.
Ne do minulosti. Ale do plnější verze sebe sama, která si uvědomuje, že být online není stav připojení, ale postoj ke světu.
Eseje v této části
Esej 17
Kyberetika: rozhodování v síti
„Když algoritmus doporučí něco škodlivého, je to chyba systému. Když to někdo sdílí, je to osobní rozhodnutí. Ale kdo z nich je odpovědný? Nebo nikdo?“ — otázka z etického semináře střední školy Digitální prostředí mění nejen to...
Esej 18
Kybervlci a digitální šaman
„Jsem vlk. Ne proto, že jsem divoký, ale protože vím, že běžet se smečkou není totéž jako ztratit sám sebe. I v hluku algoritmů je možné naslouchat.“ — fragment z osobního rituálu digitálního šamana Digitální prostředí změnilo...
Esej 19
Bezpečnost není kontrola
Technologie nám slíbily bezpečí. Lepší dohled. Rychlejší reakce. Více kontroly. Jenže bezpečnost postavená na kontrole neposiluje důvěru – oslabuje ji. Když víme, že každý náš krok je měřen, sdílen, vyhodnocen a uložen...