Texty vznikaly z praxe i z neklidu. Při psaní jsem stál jednou nohou ve třídě plné žáků s roztěkanou pozorností a druhou v nočním rozhovoru s algoritmickým tichem, které vyplňuje naše obrazovky. Nejsem odborník na všechno, co zde zaznívá – ale jsem člověk, který si potřeboval vše pojmenovat, aby se v tom neztratil.
Věřím, že slova mají sílu ukazovat cestu. Tato sbírka je pokus o návrat ke slovu, které nelajkuje, ale zastavuje. A snad i propojuje.
Jiří Stibor